Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem fotil sýkorky

9. 12. 2007

Co mi paměť sahá, sýkorky a ostatní ptáčci u nás měli na podzim a v zimě vždycky připravenou hostinu v krmítku. Říká se, že se mají začít krmit včas, aby zesíleli a v pohodě přečkali zimu. Tak i letos jsem už v listopadu sehnal nějakou tu slunečnici a ořechy a začal je přikrmovat.

Obrazek

A samozřejmě jsem u toho byl se svým foťákem. Když jsem si konečně pořídil trochu delší, 300 milimetrový objektiv hned jsem ho chtěl vyzkoušet. A ejhle, ono to zase není tak jednoduché. 

Objevily se dva velké problémy. Sýkorky a světlo. A většinou oba současně. Čím to je, že ptáčci mají největší hlad po ránu, kdy buď spím, jsem v práci a nebo je ještě šero? A nebo odpoledne, kdy se teď taky brzy stmívá. A v poledne je není vidět. Jsou někde jinde.

Když jsem poprvé na chvíli zamířil objektiv na krmítko a nechal zapnutý automatický režim, aparát ukazoval hodnoty času okolo 1/20s. A protože se při krmení neustále mrskají a přetahují o zrníčka slunečnice, nedal se čekat žádný kloudný výsledek. A taky se nedostavil.

Obrazek

Vedle dostatku světla se ukázal jako samozřejmá nutnost i stativ, ale takhle "potmě" mi nebyl nic platný ani on.

Trochu lepší to bylo další den, kdy bylo světla trochu víc a mohl jsem fotit už i 1/60 až 1/125s časem. Fotografie ale stále nebyly nijak ostré a musel jsem je doostřovat a přisvěcovat v počítači. Tady se mi hodil program PhotoFiltr, který k takovým úpravám používám. Navíc jsem nemohl čas expozice zkrátit abych dosáhnul větší hloubky ostrosti.

Víc štěstí jsem měl až další týden, když v sobotu celé dopoledne svítilo slunce. Konečně jsem mohl udělat pár "lepších" snímků.Při nastavení automatického režimu mi naskočil čas 1/350 – 1/500s.

Obrazek

To už bylo o něčem jiném. Mohl jsem ty ptáčky dokonce fotit i mezi větvemi na stromech a být o stativ jenom tak opřený.

Obrazek

Fotky byly daleko ostřejší a mohl jsem třeba nastavit i větší hodnotu clony aniž bych fotkám nějak moc ublížil. Z fotek se daly udělat i na mé poměry docela slušné výřezy. Nevýhodou ale zase byly příliš kontrastní stíny.

Po těchto pokusech jsem se trochu poučil. Nemá smysl pospíchat a všechno fotit za každou cenu. Je lepší si počkat na dostatek světla a možná bude dokonce nejlepší mít trpělivost a počkat si, jestli tady u nás napadne trochu sněhu. Aby to světlo bylo víc rozptýlené.

Nemám strach, že do té doby nebudu mít co dělat. Vždycky jsem si myslel, že mi tam lítá jen jeden nebo dva druhy. Když jsem se ale na obrázky podíval zblízka, rozlišil jsem jich hned pět.

Obrazek

A kdovíkoho jsem ještě propásnul a nebo ještě nepřiletěl. Takže teď budu hledat jak se vlastně všichni ti návštěvníci jmenují.

A teď (asi po měsíci) už některé dokážu pojmenovat. Byli tady nejmíň:

Sýkora koňadra

Sýkora modřinka

Sýkora uhelníček

Vrabec polní

Brhlík lesní

Zvonek zelený

Čížek lesní

Strakapoud prostřední

Hrdlička zahradní

Kos černý

 

Náhledy fotografií ze složky Sýkorky a jiní návštěvníci